Truck Trip s Grizzlym
Tentokrát pro vás mám článek z trochu jiného soudku. Na začátku července se mi poštěstilo stát se závozníkem Tomáše Magušína, který je majitelem krásného sóla Mercedes Actross s přezdívkou Grizzly.
Celá cesta pro mě začala v neděli, kdy mě čekal přesun z domu na Slovensko do města Partizanské, kde má Grizzly základnu. Když jsme se ráno vyspali měli jsme ještě volno, ale pojedenácté hodině nás už čekalo sbalení věcí a přesun ke kamionu. Když jsme si naložily naše osobní věci čekal nás přesun na první nakládku do firmy Topan, kde jsme nakládali zboží pro zákazníka do Itálie. To nás čekalo ve skvělých 37 stupních takže paráda.
Po nakládce jsme vyrazili, ještě jsme dotankovali naftu a poté prvních 4 a půl hodiny na cestě. Ta vedla přes Rakousko na odpočívadlo na Semmeringu, kde jsme museli absolvovat povinnou 45 minutovou zastávku. Tady nám bylo o něco lépe, protože zapršelo a teplota poklesla na 22 stupňů. Od tam jsme měli ještě další 4 a půl hodiny výkonu a tak jsme vyrazili dále do prvního cílového bodu u města San Michele,kde jsme přespali.
Ráno jsme vstávali před sedmou a vyjeli směr město Brescia, které bylo naší cílovou destinací. Po cestě jsme ještě do kamionu naložili zásilku dvou markíz a pokračovali jsme. Jelikož už dopoledne bylo celkem horko tak jsme během nakládky stihli propotit první trička, takže jsme se mohli poprvé převlíknout. Po cestě do Brescie musel Tomáš ještě sledovat notebook, kde se mu objevovali zakázky, protože jsme ještě potřebovali vytížit kamion na cestu zpět. Když jsme dorazili k cílovému zákazníkovi vyprázdnili jsme celý nákladový prostor a naložili jsme další materiál pro firmu Topan. Jelikož bylo zase příjemných 37 tak jsme dopadli stejně jako na první nakládce toho dne. Výhodou některých firem však bývá, že je pamatováno i na řidiče takže máte možnost si dát sprchu. Když bylo naloženo vydali jsme se do firmy, která se zabývá výrobou chromovaných doplňků pro kamiony. Do nákladového prostoru nám tak přibylo další zboží v podobě chromovaných rámů na střechy kamionů a rámů pod přední nárazník. Odtud jsme vyrazili do městečka Peschiera Del Garda ležícího na pobřeží krásného jezera Lago Di Garda, kde jsme v pět odpoledne odstavili a dali si koupání ve zmiňovaném jezeře.
Třetí den nás čekal budíček před šestou ranní a cesta na další nakládku, kterou se nám podařilo získat předchozí den. Tentokrát nás ovšem čekaly naprosto jiné scenérie v podobě překrásných italských hor, jelikož jsme jeli přes známá města Trento a Bolzáno do města Brunico, kde jsme naposled nakládali. Když bylo vše hotovo čekalo nás cestování horami na hranice s Rakouskem, kde jsme udělali opět povinnou 45 minutovou pauzu a odtud jsme zamířili na první vykládku do městečka St. Marein bei Neumarkt, kde jsme vyložili zmiňované rámy. Poté jsme ještě pár hodin potáhli a opět kolem páté odstavili, abychom jsme mohli co nejdříve vyrazit na poslední úsek cesty.
Na ten jsme vyráželi již ve tři hodiny ráno, jelikož Tomáš už ze zkušenosti ví, že pokud chce být brzo doma je potřeba se protáhnout Vídní a Bratislavou do osmé hodiny ráno než začne špička. Přesto se však úplně nezdařilo, takže jsme museli ještě dělat pauzu, která byla využita na údržbu kamionu v podobě myčky. Poté jsme po cestě ještě vyložili další naložené věci a kolem desáté dopoledne jsme kamion odstavili na základně v Partizánském.
Když se podíváte na přiloženou mapku můžete vidět že celá trasa by se dala zvládnout dá se říct za den. Ptáte se určitě, proč nám tedy cesta trvala tři dny. Vysvětlení je následující. Jako řidič máte 9 hodin výkonu což je vaše pracovní doba. Během té musíte splnit povinnou 45 minutovou přestávku, která musí být splněna nejpozději po 4 a půl hodinách jízdy a ani o minutu později. Pokud tento limit překročíte, budete to muset při případné policejní kontrole vysvětlovat a většinou se to neobejde bez pokuty. Poté máte další 4 a půl hodiny na pokračování v jízdě. Tady přichází tím pádem na řadu první dodatečná činnost k řízení a tou je neustálé propočítávání trasy a času podle vyvíjející se situace při odbavení na firmách a situace na cestách.
Po druhých 4 a půl hodinách (nesmíte je opět přesáhnout) musíte kamion odstavit na dobu minimálně 9 hodin. Tuto dobu díky elektronickým tachografům musíte opět dodržet a to z důvodu že pokud by vám zbyl nějaký výkon s předchozího dne musíte počkat, až dojde k jeho vymazání a naskočí Vám nových 9 hodin. Samozřejmě další doplňkovou věcí pokud jezdíte sami na sebe a nemáte dispečera je shánění zakázek během cesty aby jste kamion co nejvíce vytížili a tudíž měli i co největší výdělek.
Co tedy říci závěrem. Byla to pro mě určitě obrovská zkušenost, i když pouze na místě spolujezdce a musím říct, že se jedná o velmi náročnou práci. Ano spousta lidí si myslí, že je to jen o řízení, ale tento názor není tak úplně pravdivý. Musím také uznat, že některá nařízení vůči kamionům jsou naprosto nesmyslná a nechápu, v čem jsou řidiči kamionů méně lidi jako my ostatní když mnohdy díky nařízením nemají právo trávit ani víkend s rodinou jako my ostatní. Myslím si, že spousta z těch, kteří na tyto lidi nadává by se měli zamyslet sami nad sebou a trochu přehodnotit své názory. Samozřejmě jsou i tací, kteří díky svému chování na truckery vrhají špatné světlo, ale to je v dnešní době všude kolem nás. Pokud se však chcete s těmi, kteří patří mezi zodpovědné a jsou mnohdy i super lidi někde setkat máte nejbližší možnost předposlední srpnový víkend na Truck srazu ve Zlíně kde určitě taky za auto-truck.cz budeme. Více info na http://www.truck-sraz-zlin.cz
Doufám, že se vám tento článek líbil a budu rád za jeho šíření dále a samozřejmě velký dík i Tomášovi že mi tento zážitek umožnil.
